Dopis

Má paní,

asi si to neumíme říct osobně, a tak si to dovoluji napsat:

Ve čtvrtek večer jsem měl z našeho milování divný pocit. Nevím co je špatně a napadají mne následující otázky, pochybnosti.

Vadí Ti, že si sám sobě nasazuji pás cudnosti? Vždyť jsem se snažil vysvětlit, že tím chci vyjádřit mé odkládání touhu po Tobě, abych Ti svou touhou neubližoval, a dávám Ti tak do rukou nástroj - klíček - aby ses sama mohla vyjádřit, kdy si mám pás cudnosti sundat a spojit se s Tebou, a dopřát tak požitek z milování nejen Tobě, ale i sobě.
Když Ti nabízím, že Tě uspokojím jazýčkem či prstíky, záleží jen na Tobě, zda svolíš, zda chceš. Když se s Tebou miluji tímto způsobem, je to pro mne samo o sobě uspokojující, i když já nemám sám oři Tvém uspokojování orgasmus - už to samotné uspokojování Tebe je ohromným zážitkem. A zda svolíš, zda chceš, to ses už naučila říkat.
A když zrovna nechceš, není na tom nic divného. A když nechceš vůbec nic, taky to není divné. Svět kolem nás je uspěchaný a není nijak divné, když se cítíme unaveni, chce se nám spát a na něžnosti není chuť. Sice se občas hovoří o "manželských povinnostech", ale rozhodně to není povinnost v pravém slova smyslu.
Takže když se Tě zeptám, zda mohu laskat Tvé tělo, hladit Tě, být něžný, záleží přece na Tobě, jak odpovíš. Když nemáš na něžnosti chuť, nauč se prostě odpovědět ne. Je to snadné.
Měl jsem právě ve čtvrtek dojem, že jsme se milovali jen proto, že jsem já po Tobě něžně loudil. Ale to samo o sobě není důvod, abychom se milovali. Byť se Ti to pak nakonec i líbilo, nebylo to ve výsledku ono. A přitom stačilo málo, říkat, co cítíš, na co chuť máš a na co chuť nemáš. Je to tak snadné.
(I když se to snáž píše, než říká!)